RSDr. Miroslav Opálka: K prioritám volebního programu

Video z vystoupení naleznete na tomto odkazu:

http://youtu.be/6HUlUm0Gpuo

 

Vystoupení Miroslava OPÁLKY na Vratimovském odborném semináři (19. října 2013)

K prioritám volebního programu KSČM

Komunistická strana Čech a Moravy usilovala o politickou změnu celé minulé volební období. Hlasovalo se několikrát o nedůvěře vlády a na jaře jsme připravili stranu pomocí pomocných komisí na to, aby nás předčasné volby nezaskočily. Čili - už na jaře jsme řešili personální záležitosti, obsahové materiály a pracoval volební štáb. Došlo tedy i na přípravu volebního programu, což je vždycky citlivá záležitost, protože jsme strana velká, každý máme své sociální zkušenosti, věkové zkušenosti a názorů je přehršle a je třeba je koncentrovat především pro voliče ve srozumitelném formátu.

Přistupovali jsme k tomuto úkolu, myslím si, zodpovědně. Snažili jsme se držet toho, abychom zachovali, pokud možno, omezený počet priorit, protože pokud máte priorit třicet a více, tak je to samozřejmě nepřehledný problém. Sice se v tom každý může najít, ale nikdo nevidí, jaký má strana tah na branku. A tak jsme připravili program, který má šest hlavních priorit a jeho skladba je taková, že každá priorita je zároveň heslem, které se používala ve volební kampani.

Program pro budoucnost je přístupný na webových stránkách ústředního výboru. A chtěl bych zdůraznit, že má taky preambuli, ke které se strana hlásí, že jejím strategickým cílem je socialismus. Ale úkoly, které ve volebním programu pro období 2013 jsou – nevím, jestli bude čtyřleté nebo bude zase krácené, doufejme, že čtyři roky bude vést tento stát jiná politická reprezentace, která bude dbát na zájmy občanů – tedy úkoly jsou samozřejmě formulovány na čtyři roky. A to je někdy, já na to schválně upozorňuju, problém v diskusích: proč tam nemáte to, proč tam nemáte ono… Vždycky říkám: ale ty cíle, o kterých hovoříte, o těch hovoří preambule a my si stanovujeme, co budeme legislativně hlasováním vyjednávat ve čtyřletém období. Čili pojďme postupně na jednotlivé kapitoly.

 

První kapitola Poctivost se musí vyplácet.

je především reakcí na požadavky občanů, kteří vnímají jako největší problém korupci, rozkradení republiky, nepořádek na ulicích. Čili - tato první kapitola hovoří o prodloužení lhůty promlčitelnosti, tak abychom mohli stíhat ty činy, které se v nepřehledných privatizačních kauzách udály, byť třeba v dávných letech. Jde o majetková přiznání, inventuru celkové privatizace, zákaz anonymních akcií, transparentnost výběrových řízení atd. Jde ale taky o novelu zákona o finanční kontrole a o zodpovědnost orgánů hospodaření, vylepšení podmínek pro činnost orgánů v trestním řízení tak, aby bylo odstíháno to, co odstíháno má být.

 

Dalším bodem je Práce místo sociálních dávek.

Víme, že jakákoliv činnost, ať už bude v jakékoliv oblasti, pokud nebude zabezpečena ekonomicky, tak jsou to jen zbožná přání. A zvýšení zaměstnanosti taky nelze řešit bez řešení rozvoje ekonomiky. Největší problém, který aktuálně musíme vyřešit, je efektivní ekonomika, i když stát na ni má v té privatizované sféře minimální vliv, ale přece jenom určité nástroje existují. Dále zvýšení zaměstnanosti tak, aby byly pokryty potřeby trhu, právo na práci a spravedlivou mzdu, aby byla uplatněna prorůstová opatření, ale taky potravinová bezpečnost, soběstačnost, podpora drobného podnikání a už v druhém volebním období jdeme taky s návrhem na státní komerční banku, ač se více ukazuje iniciativa ČSSD. Je to oddíl, který bude potřebovat mnoho a mnoho úsilí, protože nežijeme v uzavřeném celku, žijeme v rámci Evropské unie a celého světa a dneska stát, který má deset milionů obyvatel, má samozřejmě vliv na tuto celosvětovou ekonomiku takový, jaký má. Přesto je třeba vykonat vše, co můžeme.

 

Třetím bodem je Budoucnost mládí, jistoty stáří.

To je samozřejmě nadstavba, která se může rozvíjet, pokud budou finance. A tady bych mohl shrnout zrušení regulačních poplatků ve zdravotnictví, které jenom zvyšují pojištění na zdravotní zabezpečení, strop na zdravotní a sociální pojistné, stabilizaci prvního státního důchodového pilíře a umrtvení druhého komerčního pilíře tak, aby ten, kdo poctivě pracuje, byl zabezpečen solidně na stáří z prvního pilíře a třetí pilíř byl nadstandardem, čili dobrovolný. A přitom i zavedení minimálního důchodu tak, abychom řešili situaci s dávkami už tak, že vlastně tento důchod bude zabezpečovat nad životním minimem. A v této oblasti máme také za úkol referendum o církevních restitucích a financování církví, odmítnutí školného, zajištění kvality všech druhů dostupných služeb. Tolik tedy velice stručně.

 

Čtvrtá kapitola zní Odpovědnost prostředí, ve kterém žijeme.

Je to kapitola, nad kterou se diskutovalo. Díky Katce Konečné byla zařazena jako samostatná kapitola, protože je nejen důležitá pro Moravskoslezský kraj, ale pro celou republiku. Je to aktuální téma, které vnímá i mladá generace. A víme, že i problémy ve zdravotnictví narážejí kolikrát na limity ekologické. Na druhé straně jsme si vědomi, že ruku v ruce s ekologickými limity jsou zde sociální limity a nejhorší bude zabezpečovat rovnováhu tak, abychom při řešení této problematiky zároveň nezasáhli tvrdě do sociálního systému. Čili půjde o dlouhodobě udržitelný ekonomický rozvoj v souladu se sociálními a ekologickými standardy, ale také o ochranu přírodního bohatství, jako je voda, nerosty, krajina, protože toto se doposavad více plundruje, než udržuje. I když zemědělci, kteří nehospodaří, dostávají příspěvek alespoň na udržování krajiny. Produkce a samoobslužnost těchto regionů však chybí. Jde taky o ekologizaci dopravy a řešení výroby energie a energetických zdrojů tak, aby byly v souladu s těmito myšlenkami.

 

Pátou kapitolou je to, o čem už tu hovořil Vojtěch Filip – Více rozhodovacích pravomocí lidem.

Jde – pokud se sáhne k Ústavě – o zdokonalení Ústavy České republiky. Konečně se vypořádat s deficitem zákona o obecném referendu. A především o upevnění demokratického státu na principech svobodné soutěže politických stran, a to i v Parlamentu České republiky. Víte, nespokojenost lidí s vedením této společnosti se obrací proti politickým strukturám plošně. Včetně KSČM. Volá se tady znovu, jako po roce 1989, po nějaké nepolitické politice, po jedincích, kteří vyvedou tuto společnost z krize, po ad hoc hnutích, která mají ty nejlepší plány a »všechno vyřeší«.

Já musím říci, že jde o velmi, velmi nebezpečný trend. Náš parlamentní systém, a vůbec systém v celé republice, je založen na soutěži politických stran. Můžeme k tomu mít tisíce připomínek, ale je to nejen tradice, ale určitá jistota, určitý standard a tím, že řada politických stran se zvrhla, chybí jim samoregulační principy, nevnímají realitu, nemají zpětnou vazbu a nejsou schopny reagovat na činnost sama sebe i své poslání ve společnosti, dostává se náš politický systém do určité krize. Jde o to, abychom nepřipustili, že jeho takzvané vylepšení povede k živelnosti a pak k vládě tzv. oligarchů, kteří budou na to mít peníze a nebudou potřebovat politické strany. Jde tedy také o to, aby bylo daleko větší zapojení občanů do rozhodovacích procesů a do kontroly. Ono to zní jako fráze, ale naplnit toto heslo v podstatě znamená vybřednout z těchto problémů. A k tomu jsme samozřejmě připojili i boj proti lichvě, spekulantům, tunelářům, korupčníkům, »šmejdům« i zneužívání (a to podtrhuji) zneužívání sociálních dávek.

 

Poslední, šestá kapitola, i když významem by se dala zařadit i na první místo, je Ano světu, ne zbraním.

Jenom stručně poznamenám – jde o posílení role OSN, její Charty a mezinárodního práva. Hrozí tu stejný problém tak, jak jsem říkal u politického systému v České republice. Zamezení výstavby cizích vojenských základen na území České republiky a naší účasti ve vojenských misích bez mandátu Rady bezpečnosti OSN. Prosazení kolektivní bezpečnosti, vrácení se k Helsinskému aktu a jeho využití k tomu, jak byl nakonec v rámci lidských práv a jinak využíván v minulosti. Jde taky o nepřípustnost vměšování do suverénních kompetencí státu, odpor proti všem formám terorismu, a to i státního, o boj proti fašismu, rasismu, nesnášenlivosti a diskriminacím. Tolik velmi stručně k prioritám, co se týká volebního programu celostátního.

 

Ale protože žijeme v Moravskoslezském kraji a každý kraj má svoji specifiku, tak jsme v té součinnosti s krajskými zastupiteli formulovali pět úkolů, které vedle volebního programu celostátního budou s důrazem zabezpečovat zvolení poslanci KSČM z Moravskoslezského kraje.

Je to tedy především, jak už bylo poznamenáno, udržení zaměstnanosti a tvorba nových pracovních míst. Musíme rozdělit tento úkol na dvě věci. Za prvé, udržet to, co je, a k tomu něco přidat. Když se soustředíme jenom na nová zaměstnání a budou nám zanikat současná, nikam se neposuneme.

Hospodářský rozvoj v součinnosti se zlepšováním životního prostředí a sociálních standardů – o tom jsem už také hovořil... Dořešení dopravních investic. Ano, napřed se vždycky řeší problémy, a to i ty dopravní, kolem metropole a na ty vzdálenější regiony dochází vždy později. Došlo tedy i na nás, i když mezitím se už změnily některé normy, takže se budují silnice levněji, užší atd. atd. a dokonce se dává do podkladu to, co nemá, ale Moravskoslezský kraj není dořešený dopravně. Není to problém jenom s tím, že sem nechce přijet žádný zástupce z Prahy, dokonce už ani z Brna, protože je to pro něj cesta na celý den, ale je to také problém životního prostředí, protože prašnost i v těch městech, kde není těžký průmysl, z jedné třetiny zaneřádí životní prostředí. Je to také šance dostat se z odlehlejších obcí k lékaři a do školy, protože to, co bylo dříve blízko, včetně obchodů, dnes zaniká. Čili dopravní infrastruktura se musí dobudovat. A musím říct, že nějaké cíle máme, a i krajské zastupitelstvo má v tom jasno.

Boj proti negativním jevům, včetně xenofobie – to je ta nesnášenlivost k sociálně nepřizpůsobivým – se stává velkým problémem. Je to politické riziko, je to kriminální riziko, ale je to i hygienické a zdravotní riziko. Je to časovaná bomba v této společnosti, jejíž výbuch se oddaluje jenom kordóny policie, bomba, která doutná, a pokud ji nedokážeme vyřešit, tak situace nebude opravdu dobrá. Nejhorší je na tom, že se na této situaci, která vznikla po roce 1989, dnes už přiživují různé politické skupiny, včetně neonacistů. Musím říci, že latentně se ve společnosti odkrývají některá hodnocení, o kterých jsme si mysleli, že už je máme za sebou, ale situace se změnila a řešení je před námi. Že to řešit jde, ukázala situace od roku 1945 do roku 1989. Když se podíváme jenom třeba na romské etnikum, jakých bylo za to období dosaženo pokroků včetně školství, ubytování, zaměstnání, evidence dětí u lékařů atd. atd. Vše bylo zhaceno.

No, a v neposlední řadě jde o pátý úkol, který ale souvisí se všemi předchozími, aby se nám mladí lidé z našeho kraje nestěhovali pryč. Atraktivnost kraje je otázka nejen životního prostředí, ale taky pracovních příležitostí. Máme v kraji 85 tisíc nezaměstnaných. Do konce tohoto roku, a to ještě nehrozí propouštění z Paskova a jiných, hrozí číslo až 91 tisíc. To bude 10,5 procenta. Podporu v nezaměstnanosti však dostává jenom 16,3 procenta těchto lidí – 13 883.  Zbytek žije buď z úspor nebo z toho, že ve společné domácnosti je někdo jiný a nevychází jim na dávky. Nebo dostávají životní minimum, nebo když jsou absolventy vysokých škol a neodpracovali, protože studovali, 12 měsíců za poslední dva roky, tak nedostávají nic.

Máme jenom 3249 evidovaných volných míst k těm 85 tisícům nezaměstnaných, to je 26,2 uchazeče na jedno volné pracovní místo. Na Karvinsku je to 58,1 a ve Frýdku-Místku 15,6. Ty chytré řeči o tom, že si mají lidé aktivně hledat práci, když volná místa nejsou, jsou opravdu úsměvné. Ale na druhé straně máme hodně občanů, kteří nepracují více než rok nebo dva roky, a u nich dochází ke změně hodnotové orientace – ten člověk ztrácí v podstatě potřeby, které máme my, prožít nějakým způsobem dovolenou, využívat také kulturu a sport, propadá se na dno a každý den v České republice zaniká pět životů sebevraždou. Neříkám, že jsou všechny ze sociálních důvodů, ale nemálo jich bude. A to jsou v podstatě v uvozovkách vraždy tohoto režimu: bezvýchodnost situace, kterou nedokážeme vyřešit.

Takže taková jsou čísla. Celkem 83 tisíc nezaměstnaných, úřad práce vyřešil 5038 záležitostí, do práce nastoupilo ale jenom 2557 lidí. Vezměte si, jaké je to procento k nezaměstnaným nebo k absolutním číslům. Ani úřad práce nás nezachrání. A tak je skutečností, že v našem kraji bylo na dávkách v hmotné nouzi vyplaceno v roce 2012 1,65 mld. Kč a za devět měsíců tohoto roku 1,59 mld. U státní sociální podpory v roce 2012 1,7 mld., za první až devátý měsíc tohoto roku už dvě miliardy korun. A co je nejhorší, že na státní sociální podporu dosáhnou i ti, kteří pracují osm hodin denně, dokonce i někteří státní zaměstnanci. Je nenormální, aby mzdy byly tak nízké, že člověk má ještě nárok na sociální dávky. Ve mzdách se musí udělat pořádek.

Poslední slajd, který chci ukázat, je otázka zadluženosti. Nás aktuálně nejvíc tlačí nezaměstnanost, ale republika platí ročně 70-80 mld. korun dluhovou službu, to je skoro deficit státního rozpočtu, aniž bychom splatili korunu z toho, jak vzniká státní dluh. Tři tisíce miliard korun se vyprivatizovalo, peníze nikde nejsou a odhad do roku 2016 je dva tisíce miliard státního dluhu, a to neříkám o dalších veřejných penězích. Katastrofa! A vedle toho perspektiva vymírání národa je samozřejmě velkým problémem.

 

 

Stručně k malému Volebnímu programu KSČM

 

I. Poctivost se musí vyplácet

Reakce i na apatii občanů i na to, co je nejvíce štve.

Prodloužení lhůty promlčitelnosti, inventura privatizace, majetková přiznání, zákaz anonymních akcií, transparentnost výběrových řízení.

Novela zákona o finanční kontrole, trestní zodpovědnost.

Vytvoření lepších podmínek pro Policii ČR …

 

II. Práci místo sociálních dávek

Zvýšení zaměstnanosti, kvalitní vzdělání reagující na potřeby trhu práce, právo na práci a spravedlivou mzdu.

Prorůstová opatření, státní komerční banka, potravinová bezpečnost a soběstačnost, podpora drobného podnikání.

 

III. Budoucnost mládí, jistoty stáří

Zrušení regulačních poplatků a stropů na pojistné.

Stabilizace 1., státního důchodového pilíře a umrtvení 2., komerčního pilíře, zavedení minimálního důchodu.

Referendum o církevních restitucích a financování církví.

Odmítnutí školného a zajištění kvalitních a dostupných veřejných služeb.

 

IV. Odpovědnost k prostředí, ve kterém žijeme

Udržitelný dlouhodobý ekonomický rozvoj v souladu se sociálními a ekologickými standardy.

Ochrana bohatství: voda, nerosty, krajina.

Ekologizace dopravy a výroby energie.

V. Více rozhodovacích pravomocí lidem

Zdokonalení Ústavy ČR, obecné referendum.

Upevnit demokratický stát na principech svobodné soutěže politických stran, a to i v Parlamentu ČR.

Větší zapojení občanů do rozhodování a kontroly.

Boj proti lichvě, spekulantům, tunelářům, korupčníkům,

šmejdům i zneuživatelům sociálních dávek.

 

VI. Ano světu, ne zbraním

Posilování role OSN, její Charty a mezinárodního práva.

Zamezení výstavby cizích vojenských základen na území ČR a naší účasti ve vojenských misích bez mandátu RB OSN.

Prosazování kolektivní bezpečnosti - OBSE.

Nepřístupnost vměšování do suverénních kompetencí státu, odpor proti všem formám terorizmu (i státního).

Boj proti fašismu, rasismu, nesnášenlivosti, diskriminaci.

 

K nezaměstnanosti v MSK:

 

  • K 9/2013 cca 85 000 nezaměstnaných. Hrozí k 12/2013 až 91 000 = 10,5 %.
  • Podporu v nezaměstnanosti pobírá jen 16,3 % nezaměstnaných (13 883 osob).
  • Registrovaných volných pracovních míst je 3 249. Na jedno volné pracovní místo připadá 26,2 nezaměstnaných (Karvinsko 58,1 a F-M 15,6).
  • Krajské pobočka ÚP ČR podpořila od počátku roku vznik 4 584 pracovních míst.