Napsali o nás

Haló noviny 26. listopadu 2012

Cesta je, ale složitá

http://www.halonoviny.cz/articles/view/1064019

 

Haló noviny 26. listopadu 2012

Práce a mír cestou z krize

http://www.halonoviny.cz/articles/view/1135344

 

Haló noviny 10. října 2011 http://www.halonoviny.cz/articles/view/227772

Být připraveni na bod zlomu

Prestižní Vratimovský seminář, tentokrát na téma »Reformy a poražení. A co s tím?«, který se v sobotu za účasti předních levicových intelektuálů uskutečnil ve Frýdku-Místku, doslova jiskřil myšlenkami.

Vystoupení jednotlivých aktérů, která postupně v Haló novinách zveřejníme, se odehrávala ve zcela zaplněném sále Domu kultury Válcoven plechu. Podle informací Karla Klimši, jednoho ze zakladatelů a klíčových organizátorů Vratimovského semináře, který jej také moderoval, se na prezenční listiny zapsalo téměř 450 účastníků z celé republiky, mezi nimi i řada poslanců KSČM.

Vojtěch Filip, předseda ÚV KSČM, svůj příspěvek nazval Bod zlomu. Vysvětlil, že je jím v politologické terminologii míněná politická událost, která zásadním způsobem změní společenskou situaci.

Ta se podle Filipa za poslední dva roky výrazně změnila a to nejen u nás, ale ve světě vůbec. Připomněl, co se odehrávalo od roku 2009. »Došlo k naplnění předpokladu ke zlomu nazírání voličů na společenskou situaci, na jejich vlastní sociální a životní situaci. Vzpomeňme, že při obrovské ztrátě důvěry v tehdejší Topolánkovu vládu složenou ze zástupců ODS, KDU ČSL a SZ přestala být česká pravice silným politickým hráčem a důvěra v neoliberální koncepty byla otřesena v samotných základech,« řekl a dodal, že pravice se ale nevzdala a hledala recept jak znovu voliče oklamat. »Pomohli si víc než problematickým a trvám na tom, že neústavním postupem a zrušením předčasných voleb, které by dávaly šanci voličům znovu rozhodnout. Žel se na tom podepsal i samotný Ústavní soud, přáním pravice vyhověl a dal šanci jak TOP 09 tak VV,« uvedl Filip. To vše bylo podle něj zarámováno i působením globalizovaného kapitálu, který ve většině již tehdy ovládal i naši ekonomiku.

Průlom v mezinárodních vztazích

Rok 2011 se podle Filipa ukazuje jako radikálně průlomový v oblasti mezinárodních vztahů. Bombardování členského státu OSN Libye bojovými letadly NATO označil jako začátek vojenského vyrovnání se všemi státy, které se nehodlají přizpůsobit novému světovému řádu (New World Order). »Je jenom smutnou ironií, že zahájení realizace tohoto amerického projektu, hrozícího likvidací naší civilizace, bylo svěřeno nositeli Nobelovy ceny za mír Baracku Obamovi,« řekl Filip.

Libye, jak dále uvedl, je prvním státem, kterého se nové dobrodružství »tvůrců nových národů a lidského štěstí« tak bolestně dotklo. Potenciálním dalším kandidátem je podle něj Sýrie a po ní Írán, Pákistán, dále Čína, Indie, Rusko a středoasijské země i Latinská Amerika, kde je nejohroženější Venezuela.

Na straně občanů

V charakteristice domácí situace předseda ÚV KSČM zdůraznil bezohledný postup restaurovaného kapitalismu, který se po roce 1989 dostal k moci. »Nyní, v době krize, kdy by lidské zacházení bylo nejpotřebnější, předvádí pravicová vláda nelidskou tvář systému,« uvedl.

»Při hodnocení současného kapitalismu vychází KSČM nadále z analýzy Karla Marxe, podle níž se v kapitalistickém tržním systému mění vztahy lidí na vztahy mezi věcmi,« řekl Filip a doplnil: »Z lidí se stávají, jak se dnes říká, vytěžované lidské zdroje, určené k zajištění sladkého života horních deseti tisíc a k pokrytí požadavků akumulace kapitálu domácích a zahraničních korporací, které vládu prakticky řídí.«

Lze podle něj očekávat, že na volební pravolevé ose současné politiky dojde k bodu zlomu v neprospěch pravicového konceptu řešení krize. »Nepůjde to však samo a jednoduše,« zdůraznil Filip. KSČM podle něj vidí svou historickou úlohu v tom, že bude stát v této zlomové době na straně občanů jako autentická levicová strana.

Hnědé nebezpečí

Upozornil také na skutečnost, že se začíná aktivizovat krajní pravice. Ze sociálních konfliktů se uměle vytvářejí konflikty etnické a rasové a odvádí se pozornost veřejnosti od skutečných viníků, tedy od pravicových vládních politiků s jejich reformami, od skupin, které ovládají finanční toky, od korupčníků a rozkradačů národního majetku.

»Nelze ani vyloučit, a některé signály a poznatky tomu nasvědčují, že by v zájmu zachování moci některých představitelů pravice a kapitálových skupin, mohl být připravován řízený bod zlomu,« varoval Filip. Odmítnutí a zabránění vzniku fašizujícího modelu v ČR označil za druhou historickou úlohu KSČM.

Neregulovaný trh je sebezničující

Jaroslav Ungerman, makroekonomický expert Českomoravské komory odborových svazů, připomněl, že analytici odborů již na počátku označili krizi jako systémovou. Prohlásil, že »kapitalismus už nemůže zůstat v dosavadní podobě, tak se už vyčerpal«. Řecký dluh podle něj nelze splatit, a nemohou za něj Řekové. Poptávku v zemi, jak řekl, živili například i Němci, kteří dnes křičí. »Tržní síly, pokud jsou neregulované, vytvoří takovou situaci, jsou sebezničující,« uvedl Ungerman.

Upozornil také, že u nás se nyní zhoršují směnné relace, ceny dovozů rostou rychleji než ceny vývozů, export je tvořen typicky subdodávkami západním, zejména německým firmám (panty do dveří automobilů, zámky k těmto dveřím a podobně), což v případě další vlny krize hrozí velkými problémy.

Dříve jsme podle Ungermana byli dodavatelé technologií a investičních celků (elektrárny, pivovary, cukrovary, atd.), a k tomu je třeba se vrátit, má-li být ČR partnerem pro perspektivní země jako Čína, Vietnam, Rusko, Indie, Brazílie, Venezuela a další. Česká vláda však namísto toho přišla pouze s asociálními reformami a jakousi strategií mezinárodní konkurenceschopnosti, která je založena na nízkých nákladech práce a nízkých daních podnikatelů, což nás ale dovedlo tam, kde jsme. »Dluhopisy si koupili ti, co ušetřili na nízké dani z příjmů,« dokumentoval na příkladě nesmyslné postupy současné vlády Ungerman.

Problémy za nás nikdo nevyřeší

Ilona Švihlíková, ekonomka, publicistka a občanská aktivistka, se zaměřila především na mezinárodní souvislosti probíhající hospodářské krize, přičemž zdůraznila slovo probíhající. Podle dostupné empirické evidence totiž s vysokou mírou pravděpodobnosti přichází její druhý vrchol. Odmítla výklady krize jako pouze finančního jevu, neboť její příčiny jsou hlubší a tkví v samotné podstatě současného systému - strategické interakci vlád a transnacionálních korporací za účelem maximalizace zisků pro elity.

Existují podle ní různé scénáře jejího dalšího vývoje: od pokračující fašizace západních států, přes globální keynesiánství až po systémovou změnu, která by měla nastat tlakem takzvaně zdola, v ideálním případě s podporou shora, pokud se podaří levicovým silám v ČR a EU sjednotit se a získat silný mandát ve volbách. »Nečekejme, že někdo přijde, ten kdo musí problémy vyřešit, jsme my sami,« zdůraznila na závěr svého vystoupení.

Lidská práva jsou nezadatelná

Politolog a publicista Oskar Krejčí rozebral otázku teorie a praxe lidských práv. Za základní dokumenty označil Deklaraci nezávislosti USA (1776), Deklaraci práv člověka a občana Ústavodárného národního shromáždění francouzské republiky (1789) a Všeobecnou deklaraci lidských práv OSN (1948). Poukázal ale též na Ústavu SSSR z r. 1936.

Na realitě dobývání a uplatňování moci ale také ukázal jen deklaratorní ráz těchto textů. Jejich signatáři totiž často nechali vraždit miliony lidí. Sdělil, že bez ohledu na deklarace je nyní v 81 státech světa užíváno mučení, v 45 státech jsou vězni svědomí, ve 23 státech mají muži více práv než ženy, 1,5 miliardy lidí nemá na přežití více než 1,5 dolaru denně apod.

Zdůraznil, že revoluce má právo sebeobrany, násilí se ale nesmí stát cílem. Ideu komunismu nazval nejvyhraněnější a nejoptimističtější ideou lidských práv, současně ale doložil její zneužití a kompromitaci, když konstatoval, že se v důsledku VŘSR odhadují ztráty na životech až 24 milionů lidí. Podtrhl ale, že stalinský SSSR vedle teroru rozvíjel emancipační proces a jen tvrdé metody zachránily SSSR před prohrou ve 2. světové válce.

»Lidská práva nejsou přirozená, ale jsou nezadatelná,« podtrhl závěrem Krejčí.

Bojujme s blbostí!

Politolog a historik Zdeněk Zbořil se věnoval tomu, jak se posunuje přístup lidí k ekonomické, sociální a politické situaci – od popisu stavu k deklarování nespokojenosti a k návrhům nápravných kroků. Odtud přešel ke zkoumání fenoménu a hlavních rysů opozice. Odlišil protisystémovou (nebránící se revoluci případně teroru) a reformní (v mezích zákona), ale upozornil i na specifickou (někdy loajální, jindy protisystémovou, ovšem v rámci zákona) a vnitrostranickou opozici. Dotkl se i mediálních a manipulativních možností opozice.

Dále vyslovil potřebu nespoléhat jen na racionální argumentaci, nutné jsou podle něj i emotivní slogany. Připomněl podobnost Leninovy výzvy »Loupit uloupené« a Luxova požadavku »Co bylo ukradeno, musí být navráceno« a werichovsky vyzval k pokračování boje s blbostí.

Tunel na konci světla

Tak nazval své vystoupení o tunelování minulosti, přítomnosti a budoucnosti ČR sociolog Jan Keller. K tunelování minulosti, které probíhalo v 90. letech, Keller uvedl, že kritizované nevýkonné předlistopadové hospodářství dalo dost zdrojů na výrazné zbohatnutí jedné sociální vrstvy a pro vývoz bohatství do ciziny. I přes prodej mnohasetmiliardového majetku ale stát nezbohatl, naopak se začal zadlužovat, přičemž tzv. transformační náklady 500 až 600 mld. Kč se staly základem dnešního více než bilionového dluhu.

Tunelování přítomnosti začalo roku 2006 tunelováním zdrojů a výdajů veřejné správy, ořezáváním sociálního státu, zkorumpovanými předraženými veřejnými zakázkami, rovnou daní, snižováním pojistných odvodů a daňové zátěže vysokopříjmových skupin a firem, a završit je má teď daňová reforma.

Poslední tunelování stojí na obchodu se strachem a obavami ze stáří a z nemocí. Z veřejného průběžného důchodového systému budou vyvedeny velké prostředky do soukromých fondů, privatizovány mají být nemocnice, kráceny jsou výdaje na policii, omezovány jsou úřady práce. »Ze slibované prosperity zbyly lidem dluhopisy,« uzavřel Keller.

Vratimovský seminář také pozdravili Jozef Hrdlička, předseda Komunistické strany Slovenska a Vladimír Aleksij, 1. tajemník zakarpatského oblastního výboru Komunistické strany Ukrajiny.

Generální stávka? Ano, či ne?

Následující zodpovídání dotazů účastníků přednášejícími chvílemi přerostlo i v zajímavou diskusi. Té zřejmě nejzajímavější předcházel dotaz, zda se odboroví předáci dokážou sjednotit na generální stávce. Ungerman odpověděl otázkou, zda si někdo myslí, že by položila vládu jištěnou tolika hlasy ve sněmovně? Upozornil, že na rozdíl od listopadu 1989, kdy lidé nic neriskovali, se dnes zejména v menších firmách právem bojí o práci. Odboroví předáci jsou tak v jistém smyslu vojáky bez vojska. »Pomohou ti, kteří nic neriskují (studenti a důchodci)?,« zeptal se také Ungerman.

Europoslanec Miloslav Ransdorf v té souvislosti doporučil přizpůsobit formy boje – nepokoušet se o případně neúspěšnou celoplošnou stávku, ale efektivní stávky v citlivých místech, jako jsou dopravní, komunikační a energetické uzly. Podle poslance Stanislava Grospiče, předsedy Odborového sdružení Čech, Moravy a Slezska, odbory stále nedělají maximum. Navíc sklízejí ovoce nedůsledného a nezásadového působení mnohých předáků v 90. letech. Keller naproti tomu vyzval k posuzování plánů na velké stávky v souvislosti se schopností ochránit lidi.

Nejvíc dotazů bylo směřováno k předsedovi ÚV KSČM. Na většinu z nich ani nestačil odpovědět. Přislíbil proto, že písemné odpovědi poskytne Haló novinám ke zveřejnění.

Haló noviny 10. října 2011 (ici, kru, mr)