Dimitrij Choma - písemný podklad pro účastníky
Vážení a milí,
Vratimovské semináře sleduji od samého začátku a mají můj obdiv. V těch končinách jsem nikdy nebyl. A tak jsem si před časem řekl: člověče, musíš to napravit. Pro tento rok jsem vymyslel alespoň to, co posílám. Budu rád, když si to přečtete. Přeji Vratimovskému semináři 2014 úspěch!
S pozdravem i přáním všeho dobrého stále ještě ze středočeského venkova.
Dimitrij Choma
OTÁZKY, NA KTERÉ BY LEVICE MĚLA HLEDAT ODPOVĚDI
Poznámky pro sestavení diskusního příspěvku na Vratimovský seminář 2014, který nebude přednesen. Předpokládám, že si text přečtou alespoň tři jeho účastníci a pouze několik mých dalších známých, kteří o takovou problematiku mají zájem.
Stručně úvodem
Sobota 4. října 2014, hlavní zpravodajství na ČT 1: Mnoho mladých lékařů odchází na Západ za vyšším výdělkem. Jejich počet se ročně blíží téměř čtyřem stovkám. Jeden z nich se redaktorovi svěřil, že po návratu z Velké Británie se jeho plat zde doma snížil šestinásobně... V jakém světě to žijeme, ptá se občan, který pořad sleduje. Námět na několikahodinový seminář!
Zpravodajství je stručné, takže i proto se zde nekladou další otázky, jejichž zodpovězení by celou záležitost lépe objasnilo. Nejméně jednou se mohl zeptat redaktor. Několik dalších otázek by bylo určitě namístě, ale prostor je omezen. To, o čem je zde řeč, je součástí sociální problematiky, která v politice levice má rozhodující místo.
Až na výjimky píšu o politice a ekonomice zemědělství. Navazuji tak na svou dřívější profesi – na VŠE v Praze jsem působil na Fakultě výrobně ekonomické, na Katedře ekonomiky zemědělství. Poměrně dlouho jsem ji i vedl. Studoval jsem ekonomii - začalo to ještě v Horské ul. a končilo na Žižkově. Studijní program v té době byl vlastně kombinací ekonomie a politologie (jak se dnes této skupině předmětů říká). Ekonomie měla opravdu velmi široký záběr. A mnohokrát i nyní jsem se přesvědčil, že vysvětlit si určité jevy odvětví nelze bez rozboru širších národohospodářských souvislostí. V obecnější poloze se snad člověk příslušné odbornosti vyzná v míře potřebné i v oblasti, kterou se výzkumně (praktickou činností) nezabývá. Proto si dovoluji upozornit na některé sociální jevy, které nesporně jsou předmětem politiky vůbec a levicové tím více.
To, o čem zde bude řeč, není nic objevného. Píše se o tom často a já zde jsem tyto myšlenky jenom trochu uspořádal.
Jaké jsou naše mzdy
Pro měření výkonnosti ekonomiky země máme jiný ukazatel, ale občan hodnotí současný stav, změny v čase, ale i to, jak jsme na tom ve srovnání s jinými zeměmi podle toho, jaké má příjmy, tj. mzdy a důchody. A má pravdu, je to srozumitelné a nakonec výkonnost ekonomiky sem přece směřuje, to je přece jejím cílem. Proč by se měl vyznat ve složitostech HDP, o kterém tak často slyší. Ví ale, že není dobře, když hrubý domácí produkt klesá.
V poslední době se často psalo, ale i jednalo o minimálních mzdách. Četl jsem, že naše jsou nižší než polské a daleko nižší než slovinské. Jedno je jisté: minimální mzdy jsou samozřejmě závislé na tom, jaká je průměrná mzda v zemi – to především. Současně ale i na jejím podílu na průměrné mzdě.
Nejsem mzdový odborník a proto v této obecné rovině si především kladu otázky s tím související. Proto se ptejme, jaké jsou naše mzdy dnes ve srovnání s tím, jaké byly koncem osmdesátých let. To je první úhel pohledu. Ale i jaké jsou ve srovnání s jinými zeměmi, se kterými se můžeme srovnávat.
Jak se mzdy změnily za čtvrtstoletí
A protože vývoj a stav mezd závisí na výkonnosti ekonomiky, nelze jinak, než je posuzovat právě v jejich souvislostech. Jak se vlastně vyvíjela ekonomika po roce 1990? Mohlo by se zdát, že názory na to jsou jednoznačné, máme přece statistiku a o hodnověrnosti jejich údajů sotva lze pochybovat. Ale není tomu tak. Zvýšil se HDP ve srovnatelných cenách za uvedené období, nebo nezvýšil? Pokud ano, o kolik procent? Koncem června tr. jeden náš velmi aktivní komentátor o vývoji HDP v posledních letech psal takto: „ Připomeňme si však, že úroveň HDP před krizí byla jen zhruba na úrovni roku 1989 a poté byla patnáct let pod touto úrovní....můžeme konstatovat, že HDP je na úrovni před 25 lety“ (a protože nejde o nějaké vědecké pojednání, nebudu uvádět ani autora, ani pramen, ale citace je přesná). Všichni se občas mýlíme, proč by se nemohl mýlit autor uvedeného sdělení. Zde není s čím polemizovat, neboť údaje o meziročních změnách ve vývoji makroekonomických ukazatelů ČSÚ pravidelně uveřejňuje a jsou k dispozici v jeho databázi. Jak se vlastně vyvíjel srovnatelný HDP v nových poměrech? V letech 1991 – 1995 byl pod úrovni z konce osmdesátých let, ale rok na to již této úrovně dosáhl (Politická ekonomie, 1/2013, s. 17). Podle uvedeného pramene se jeho úroveň zvýšila zhruba o 50 %. Odvodit si to můžeme i z údajů o meziročních přírůstcích – k poklesu přece došlo jenom ve čtyřech letech, zatímco ve všech ostatních byl zaznamenán vzestup. Novinky.cz z poloviny října mluví o více než 50 procentech. Zde se dále uvádí, že mzdy po zohlednění inflace se zvýšily o 52 procent (nominálně 25800 Kč/3170 Kčs). Tyto na první pohled pozitivní změny budou pociťovat příjemci mezd podle toho, jakou strukturu má jejich spotřební koš, neboť spotřebitelské ceny zboží a služeb se měnily velmi diferencovaně – od poklesu po vysoký vzestup.
Pokud bychom chtěli tomu věnovat daleko větší pozornost, nesměli bychom opomenout následující: zdaleka ne vše to, co je dnes součástí mzdy, bylo tomu tak i v socialistickém období. V sedmdesátých letech se v průmětu za rok postavilo zhruba 80 tis. bytů, a to převážně státních a družstevních. Výstavbu bytů státních zcela financoval stát, družstevní z jedné třetiny. Promítněme si tyto sumy do mezd a k tomu přidejme dotace potravin aj. Mzdy koncem osmdesátých let by byly vyšší a míra jejich růstu menší, než jak se dnes jeví.
A jak je to ve srovnání se zahraničím
Odpověď na tuto otázku je složitější než v případě prvním. Z důvodů zcela pochopitelných kdykoli je řeč o mzdách u nás a v jiných zemích, dochází k přepočtu podle směnného kurzu koruny. A tak se i u nás často psalo, že naše mzdy jsou na úrovni 25 – 30 % mezd západních států. Postupně i někteří autoři nakonec vzali na vědomí, že existuje něco jako „parita kupní síly“. Srovnejme se sousedním Německem, jehož poměry znají z vlastní zkušenosti mnozí naši občané. Těm, kteří tam pracují, není třeba o tom vykládat. Ale daleko početnější skupině turistů zůstává utajena jedna oblast: spotřebitelské ceny neobchodovatelného zboží a služeb. Proto velmi často mají zkreslené představy o hladině cen v zemi. Průměrná mzda v Německu dle německé statistické ročenky z roku 2013 činila v roce 2012 zhruba 3400 EUR, naše mzda 25000 Kč, podle tehdejšího směnného kurzu (25 Kč/EUR) je to 1000 EUR a představuje 29,4 % německé mzdy. Přesně tolik, jak se o tom před časem psalo. Ale i ti méně zasvěcení vědí, že na našem trhu za stejnou sumu si koupíme více než na trhu v Německu. Takže otázka zní: o kolik více? Můžeme vyjít z hladiny spotřebitelských cen: v době, o které je řeč, jsme byli na úrovni 77 % EU, Německo na 103 %. Z toho lze odvodit, že kupní síla stejné nominální sumy je na našem trhu vyšší o celou třetinu. Takže německé mzdě podle parity kupní síly odpovídá naše průměrná mzda 33500 Kč, tj. 1340 EUR. Její podíl na německé mzdě se tak zvyšuje na 39,4 %, tj. o 10 procentních bodů více. Na tom nic nemění poznatek občanů, že v nedalekém městečku za hranicemi u sousedů je to a to lacinější než u nás. Průměrná hladina spotřebitelských cen se vztahuje na vše to, co patří do spotřebního koše.
Mzdy a ekonomická výkonnost
Ani nás nenapadne se divit, že máme nižší mzdy, než je mají v Německu, když tam je vyšší ekonomická výkonnost. Měří se HDP na hlavu v paritě kupní síly. ČR je na úrovni 80 % průměru EU a 66 % na úrovni Německa. Z toho snadno odvodíte, že výkonnost našich sousedů je vyšší o 50 procent. Je to mnoho, ale nejde o žádné násobky. K tomu se ale ještě vrátíme na závěr. Je známo, že Řecko bylo postiženo krizí více než kterákoli země. Proto určitě byl pečlivý čtenář překvapen, když v době předvolební kampaně do EP v jednom článku četl, že i v době krize je průměrný příjem v Řecku třikrát vyšší než u nás..“ A to nepsal „odborník na všechno“, ale člověk požívající autoritu. V posledních letech jsme podle HDP na obyvatele s Řeckem na tom zhruba stejně. Je to vůbec možné, aby za těchto okolností byly mezi dvěma zeměmi v oblasti příjmů až tak velké rozdíly? Vždyť rozdíl v reálných mzdách by byl větší než v případě Německa. Uvádím to jako příklad rozdílných názorů na ekonomický jev, který se nám nejeví až natolik složitý. Velmi zajímavé jsou tyto vztahy v mezinárodních souvislostech v případě sousedního Polska. Co do ekonomické výkonnosti jsme na tom stále lépe - téměř o dvacet procent. Ale pochybuji, že je tomu tak v případě mezd. Důvod je jednoduchý: HDP v Polsku je ovlivněn poměrně značnou váhou jejich zemědělství, které málo výkonné (ČPH na pracovníka je na úrovni 38 % ČR), ale zemědělství na průměrné mzdy téměř nemá vliv. Je to z toho důvodu, že v zaměstnaneckém poměru (a jedině zde pobírají mzdu) pracuje pouze 17 % všech pracovníků v polském zemědělství, zatímco v případě 83 % pracovních sil – rodinných příslušníků se o mzdu nejedná – je spolu se ziskem součástí podnikatelského důchodu.
Z toho, co zde bylo uvedeno, lze odvodit jednu zásadní otázku: čím to je, že náš podíl na německé výkonnosti představuje 66 %, ale podíl na jejich mzdách pouze 39 %. 27 procentních bodů rozdílu je příliš mnoho. A nelze pochybovat, že tak tomu je i ve srovnání s jinými západními členskými zeměmi EU a netýká se to pouze ČR. Pokusíme se o možné vysvětlení v následujících odstavcích.
Česku utíkají stovky miliard
Tak psaly Hospodářské noviny 11. června 2014. „Zahraniční firmy raději vybírají zisky, než aby je investovaly zpět“ - výrazný text jako součást titulku na úvodní straně deníku. Rozhlas tuto zprávu v průběhu dne opakoval několikrát. Známý problém: zahraniční investoři, bez nichž se nejenom naše ekonomika zřejmě neobejde. Uveřejněné údaje jsou natolik zajímavé, že stojí za to je v plném rozsahu uvést. Tím více, že jsou zde i země, s nimiž se máme srovnávat především.
Kolik peněz ze zisku odlily zahraniční firmy (údaje v mld. korun za rok 2013)
Ukazatel Česko- Polsko- Slovensko- Rakousko- Německo
Celkový odliv - 312 - 421 - 41 - 60 + 1647
Celkový odliv v %
HDP - 8,0 - 4,7 - 2,4 - 0,8 + 2,4
Odliv na obyvatele v
tis. Kč - 29,4 - 11,0 - 7,6 - 7,3 + 20,3
Kde je nejvíce zahraničních investorů: Č - Finančnictví, reality, automobilový průmysl. P - Finančnictví, reality, maloobchod a velkoobchod. S- Finančnictví, reality, maloobchod a velkoobchod. R - Maloobchod a velkoobchod, finančnictví, reality. N - Jako jediná země v sousedství má příliv zisků do ekonomiky díky velkým investicím ve světě.
Dovedu si představit, jak asi vypadá jednání o zvýšení mezd mezi vedením podniků zahraničních vlastníků a odborovými organizacemi - A: Za stejnou práci doma platíte podstatně více atd. … B: Jistě, ale nezapomeňte, že jsme zde mnoho investovali a zisky jsou zhodnocením investic. A za druhé: náš člověk doma za většinu zboží a zejména služeb platí více než vy zde...(mají jistě velmi dobrý přehled o tom, jak to je s kupní silou peněz na našem a jejich trhu). A mohli bychom to dále rozvádět.
Jedno je ale jisté: představuje – li rozdíl mezi ekonomickou výkonností a mzdami u nás a v Německu rozdíl 27 procentních bodů, znamená to, že podíl mezd na HDP u sousedů je výrazně vyšší. Pokud by podíl byl stejný, potom naše srovnatelné mzdy by odpovídaly 2/3 mezd německých. Znamená to, že poměr mezi mzdami a ziskem v rámci čisté přidané hodnoty je ve prospěch mezd méně příznivý než v Německu. Můžeme namítnout: jinak by zde neinvestovali. Jistě, ale jako problém zásadní zde zůstává: jaká míra této diference je ještě přijatelná a od jaké to má vyvolat hluboký nesouhlas všech těch, kdo chrání zájmy našich zaměstnanců a zájmy země vůbec? Mnoho nezodpovězených otázek.
A protože z důvodů zcela pochopitelných se zde často uváděl ukazatel HDP, je zapotřebí k tomu připojit jenom několik slov. Jistěže poskytuje obraz o vývoji doma, ale i stav při mezinárodním srovnávání. Ale určitě není jediným ukazatelem pro hodnocení toho, jak se země vyvíjela a jaký je její stav ve srovnání s jinými. Díky skupině ekonomických statistiků z VŠE v Praze můžeme se podívat na ekonomický vývoj v socialistickém období ČR za období let 1970 – 1990 pomocí ukazatelů, které platí dnes. A byl to vývoj docela úspěšný.
A nakonec, jak jinak, měli bychom hledat odpovědi na tyto, ale i další podobné otázky:
1) Vztah mezi mzdami a ziskem u nás a v západních zemích obecně, a v tom ve firmách, které patří cizím státním příslušníkům (viz předchozí odstavce). Tím si současně ujasníme, proč naše mzdy jsou pod úrovní naší ekonomické výkonnosti.
2) Jak se vyvíjela naše ekonomika v průběhu posledního čtvrtstoletí – v čem je vývoj pozitivní (v tom i strukturální změny v národním hospodářství vůbec a v průmyslu zvláště) a v čem nikoli? Je opravdu tomu tak – jak se psalo – že máme co činit s jedním z nejúspěšnějších období?
3) A protože jsme součástí propojeného blízkého i vzdáleného světa, nemůžeme se neptát: jak se žije v evropských zemích, kde nezaměstnanost po mnoho let dosahuje více než 25 %, z toho u nejmladší generace ještě více. Čím to je, že tato problematika téměř ze zpravodajství zmizela. Nehrozí podobný stav i dalším zemím? Jak může EU pomoci padesátimilionové Ukrajině, když nepomohla desetimiliónovému Řecku? Ekonomická výkonnost na hlavu v případě Ukrajiny představuje snad už méně než 30 % současné výkonnosti řecké.
x x x
Úplně na závěr vraťme se k rozhovoru s doktorem, který se po určité době práce ve Velké Británii vrátil zpět domů a mluvil o tom, jak vysoký plat na ostrově měl. Byla o tom řeč hned v prvním odstavci toho textu. Jak jsem uvedl: zpravodajství je stručné a na nějaké otázky není prostor. Minimálně redaktor ale se ho mohl zeptat – např.: kolik jste platil v Londýně za byt 3 +1. Ale pokud bychom problematice mimo rozhovor věnovali větší pozornost, potom určitě sem patří sdělení o tom, kolik jeho kolegu, občana V.B., stojí studium medicíny. A mohl by k tomu připojit i školné v soukromé střední škole atd., neboť ten systém je velmi diferencovaný a za vyšší kvalitu vzdělání se platí. Ale stejně nejsme u konce, neboť výkonnost britské ekonomiky je sice vyšší, ale ne více než o 45 – 50 procent. Takže kde jsou ty zdroje pro tak velké rozdíly v platech lékařů? Tak za prvé, ten rozdíl je nižší, přihlížíme – li k reálné kupní síle peněz u nás a ve V. B. A za druhé: u nás zatím máme jednu z nejnižších mír mzdové diferenciace („ohrožení chudobou“), jak o tom vypovídají nedávno publikované přehledy, zatímco ve V. B. patří v rámci Evropy diferenciace mezd k nevyšším. A lékaři patří mezi úzkou skupinu profesí privilegovaných. Nemějme obavu, ono to dorazí i sem. A nebude to dlouho trvat a špičkoví manažeři budou pobírat platy, které odpovídají platům 300 i více průměrných zaměstnanců. Neboť již dnes tak je to za oceánem.
Dimitrij Choma, Mnichovice – Božkov, říjen 2014