Vystoupení Prof. PhDr. Jana Kellera, CSc., na téma "Volební preference z pohledu generací"

http://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=V4MaC9fGG2M#!

---

Vystoupení PhDr. Oskara Krejčího, CSc "Levicové hodnoty v 21. století"

---

Vystoupení Doc. Ing. Františka Čuby, CSc. a Doc. Ing. Josefa Hurty na téma " Aktivizace intelektualizovaných služeb"

http://www.youtube.com/watch?v=st7ralrn5Hw&feature=player_embedded

http://www.youtube.com/watch?v=5Wj2PsU1wsM&feature=player_embedded

http://www.youtube.com/watch?v=sHsrsJcTBik&feature=related

http://www.youtube.com/watch?v=u1aAFstKQ9M&feature=related

 

 

Vystoupení Jiřího Maštálky, místopředsedy ÚV KSČM na Vratimovském semináři

Naše síla je v tvořivém kolektivismu

Skutečnost, že se scházíme na konci listopadu, nám dává příležitost k určitému bilancování. Byl to bezesporu velmi zajímavý rok.

A řekněme si upřímně, že z řady ohledů pro nás ne zrovna úspěšný. Především to byl volební rok. Naše ztráty jsou poměrně veliké. V obecních volbách náš podíl na odevzdaných hlasech klesl od roku 2006 z 10,8 % na 9,6 %. Obdobně klesl náš podíl na hlasech ve volbách do Poslanecké sněmovny, a to z 12,8 % na 11,3 %. Nepodařilo se nám získat žádné senátorské křeslo, naopak jsme o jedno přišli.

S tímto výsledkem jistě nejste spokojeni vy, ale není s ním spokojen ani nikdo ve vedení strany. Jistě to cítíte i z referátu, který nám na naše jednání poslal předseda ÚV KSČM. Protože je tento seminář vhodným místem k hledání příčin našeho propadu i cest k jeho zastavení a opětovnému růstu, dovolte mi otevřít v této souvislosti některé diskutované otázky.

Rozporuplnost výchozí situace

Myslím si, že výchozí situace před volbami do Sněmovny byla velmi rozporuplná. Úřednická vláda pokračovala v pravicové politice koaličního kabinetu Mirka Topolánka, ovšem vyhýbala se nejkontraverznějším rozhodnutím a těšila se velké podpoře hlavních medií. Tím se levici v předvolební kampani velmi ztížilo konkretizování viny za ekonomický propad země a protisociální opatření vlády.

Získaný čas v době vlády tzv. úředníků – ve skutečnosti se jednalo o stínový kabinet velké koalice občanských a sociálních demokratů – lépe využila pravice. Přeskupila síly. Z médií téměř zmizela kritika pravicových politiků, osobní útoky na Jiřího Paroubka však pokračovaly a dařilo se ztotožnit jeho osobu s celou sociální demokracií a někdy i levicí obecně. Veřejnoprávní média sice pokračovala v zamlčování stanovisek komunistické strany, ale zdařile předstírala demokratismus podporou nových stranických projektů: TOP 09 a Věcí veřejných.

Vytvoření těchto dvou stran bylo nesmírně důležité nejen pro nejasnou situaci uvnitř ODS, kdy mobilizace pravicových voličů vyžadovala jistotu v podobě nových institucí. Pro staré struktury pravice vznikla TOP 09, pro nové struktury Věci veřejné. Důležité bylo ovšem ještě něco jiného - zajistit, aby voliči nespokojení se současnou situací nepřešli do levého středu či dokonce k levici. Proto laciný populismus Věcí veřejných, proto hollywoodské pojetí kampaně opřené o známé televizní tváře, mladé elegantní, nezkompromitované, často dětsky upřímné nováčky. Jednoduché, levné a při volbách do Poslanecké sněmovny efektivní. Ovšem jenom jednou, protože zklamání bylo téměř okamžité, což dali voliči najevo už v obecních a senátorských volbách.

Oba tyto stranické novotvary, TOP 09 a VV, jsou bez standardního programu a struktury, nemají ani tradici, ani evropské partnery. Na druhé straně jsou reprezentanty jevu, který zaznamenáváme v celé Evropě: růst nedůvěry k tradičním stranám a dramatický nárůst možností elektronických médií při ovlivňování voleb. Vytvořené populistické strany – při poslechu některých výroků představitelů TOP 09 se občanští demokraté jeví jako umírněná, sociálně odpovědná skupina obětavých ochotníků – zatím plní přesně svoji funkci: nerealistický volební heslář a sociální cynismus z těchto pseudolidových stran vytváří nekontrolovatelné elity na jedno použití. Ty pak vládnou podle zásady »po nás potopa«. Nemluvě o tom, že čím více se například podaří rozbít policii, tím více prostoru bude pro podnikání bezpečnostních agentur.

Řečeno otevřeně, nám se na tyto proměny v politické strategii a taktice pravice nepodařilo adekvátně reagovat. Nemluvě o tom, že nám chyběla iniciativa. Výsledkem je dnešní vláda panské kolice. Při zpětném pohledu se zdá, že svržení vlády Mirka Topolánka nebyl nejšťastnější tah.

Příčin malé efektivity je řada

V souvislosti s našimi ne zvláště zdařilými výsledky se hovoří ještě o jednom problému: vymíráním strany. Tato skutečnost se bezesporu podepsala na neúspěchu KDU-ČSL, byť z hlediska poslaneckých voleb ji smrtelnou ránu zasadil rozkol uvnitř jejich vedení. Zároveň ale vidíme, že v obecních volbách lidovci nezapadli a získali dokonce více zastupitelů – byť méně hlasů – než my. Osobně si myslím, že propad našich výsledků není dán nějakým vymíráním. Jak KSČM, tak i KDU-ČSL patří ke stranám s mimořádně velkou členskou základnou. Máme pouze malou volební efektivitu – lidovci ještě menší než my – když efektivitu měříme počtem ve volbách získaných hlasů připadajícím na jednoho člena strany.

Příčin této naší malé efektivity je celá řada. Především je to obecně nepříznivé politické klima. Pravicovým stranám a mediím se daří zahánět KSČM do ghetta. Být členem komunistické strany povětšině znamená zavřít si kariérní postup, a to nejen ve státní správě. Pečlivé pěstování mýtu o nulovém koaličním potenciálu KSČM, na kterém se podílejí nejen novináři, ale i někteří teoretici, má charakter sebesplnitelného proroctví: když tomu politici, media a lidé uvěří, tak se tak i stane. Nemluvě o tom, že zahánění komunistů do ghetta vyhovuje zájmům nejrůznějších mocenských klik napříč tak zvanými demokratickými stranami, které si nehlídají posty proto, aby pečovaly o národní zájmy. Zdá se mi ale, že jsem v letošním volebním roce zaznamenal v našich řadách jeden důležitý nepříznivý jev: únavu. Zmenšil se náš aktiv. To je patrné například na menším množství kandidátů, které jsme stavěli ve volbách do obecních zastupitelstev. Práce neubylo – a optimismu nepřibylo.

Zatím se nám nedaří překážky, které nám do cesty kladou naši protivníci, překonávat bez ztráty rychlosti. Pravděpodobně je jedním z důvodů naše malá otevřenost. Mluvíme o demokratičnosti a vytváření širokého levicového hnutí, ale chybí nám odvaha veřejně diskutovat nejasné problémy, veřejně připravovat důležité analytické či programové dokumenty, otvírat svá jednání příznivcům. Přitom není chybou, že na všechno nemáme hned názor či nemáme jednotný názor. Naopak, naše síla je v tvořivém kolektivismu. Dnes žádná slepá víra nestačí. Součástí strany či hnutí se cítí mnohem více ten, kdo se podílí na jejich budování. Naše úsilí přispět k vytvoření levicového hnutí se musí opírat o solidaritu, ne o touhu po hegemonii.

Lék na zmíněné neduhy je známý, ale obtížně dostupný: zapojit do práce aktivu strany mnohem více než dosud mladé lidi. Oni dávají nejen energii, ale nesou v sobě i předobraz budoucí podoby socialismu. Naše vzpomínání je důležité, ale zítřek bude určitě jiný než včerejšek. I zítřek socialismu.

Sílu dává víra ve spravedlnost

Je možné, že se vám zdají některé mé poznámky naivní, nepolitické. Vím, že každý, kdo vstupuje do politiky, usiluje o svého druhu hegemonii, o možnost řídit procesy, které strana, hnutí či stát ovlivňují či dokonce řídí. Máte pravdu – je to svého druhu naivita. Silní ale budeme ne tehdy, kdy budeme usilovat o vedení za každou cenu, ale když budeme připraveni k sebeobětování. Z toho vyrůstala síla strany v minulosti, v tom je i naděje budoucnosti. Sílu našemu hnutí dali lidé jako Julius Fučík, Kurt Konránd či Karel Hiršl, vedoucí představitel skupiny Předvoj, zavražděný nacisty v Terezíně 2. května 1945, a to svou vírou ve spravedlnost. Svojí schopností obětovat se pro nadosobní cíle. Tuto sílu v sobě musíme opět nalézt. Ne proto, aby ten či onen z našich řad byl zvolen do Evropského či národního parlamentu. Musíme ji nalézt, protože to vyžaduje vývoj ve světě, český a slovenský národ, naše rodiny. Musíme být silní, protože mnohé z prognóz budoucnosti jsou hrozivé a potřebují nás.

Nejistota, která doprovází současnou fázi globalizace a integrace, velice snadno může vyústit ve fašizaci či válku. Okrádání světa, které praktikovaly nadnárodní banky a monopoly, se dostalo do krize. Je příznačné, že v základě této krize byla nenasytnost – snaha prodávat produkty, které měly malou, nulovou či dokonce zápornou hodnotu. Tato krize neskončila, pouze dostává nové podoby a zasahuje nová teritoria. K tomu je nutné přidat propad postavení Evropy ve světě, které doprovází vytrvalá snaha některých představitelů NATO hrát roli světového policajta. Výsledkem mohou být nejrůznější sociální bouře, ale i konflikty etnických menšin a většin, růst napětí ve světě, válka.

Nechci vás strašit či dokonce vyvolávat paniku. Pouze připomínám, že současné politické elity v naší zemi, ale ani v Evropské unii, nedokázaly krizi předvídat, nedokážou přijmout adekvátní opatření a dlouhodobé ekonomické programy, které zformulují, neumějí prosadit. Evropská levice je nejen nepostradatelnou součástí dnešní Evropy, ale především jedinou její nadějí pro budoucnost. Musíme být připraveni nejen na všední dny, ale i na nejhorší scénáře dalšího vývoje. Potřebujeme vytvářet široké hnutí, ale nezapomínat, že komunistická strana zůstává předvojem. My musíme vidět dál, protože máme větší odpovědnost. Když zklameme my, kdo nastoupí místo nás? Sociální demokracie, která zatím vždy v kritické chvíli zklamala nejen nás, ale i své řadové členy a voliče? Která dnes v Česku hledá tvář a žije jen z tradice své slavné známky?

Potřeba otevřené diskuse

Na našem semináři jsou připraveni vystoupit přední levicoví intelektuálové. Jejich příspěvky by nám měly pomoci hledat orientaci v rozporech naší doby, aktualizovat program i uzpůsobovat taktiku. Je škoda, že se nám zatím nedaří více využívat zkušenosti organizátorů tohoto semináře, kteří vždy dokázali přivézt na podium široké spektrum řečníků, jejichž společným znakem nebyla legitimace, ale sociální cítění a mimořádná tvořivost.

V jednom nám ale naši přátelé, kteří zde budou vystupovat, mohou pomoci jen málo: v upevňování jednoty strany. Potřebujeme ovšem nový typ jednoty. Potřebujeme otevřenou, kritickou politickou diskusi nejen uvnitř strany, ale v rámci celého levicového hnutí, jejímž výsledkem musí být nalezení nových, mladších kádrů. Potřebujeme ale takovou diskusi, která hledá růst strany, ne osobní prospěch, kariéru. Otevřená diskuse musí oživovat aktivitu a upevňovat jednotu strany.

Musíme stranu chránit, protože je to jediná jistota pro nejasnou budoucnost. Jsme dostatečně silní, abychom byli schopni se na prohrách a neúspěších poučit. A ty skutečně obtížné úkoly jsou teprve před námi. Tak jako je před námi naše vítězství.

Zdroj: Haló noviny